Představa totálně zamrzlého vozidla může být pro řadu motoristů docela vlezlou noční můrou. Tedy aspoň ty, kteří nemají vozidlo schované v garáži.
Čekají je bezpochyby tradiční ranní tance kolem aut, nejspíš se škrabkou v jedné a s rozmrazovačem v druhé ruce. A přitom častokrát zbytečně. Protože nejlepší je prostě zamrznutí například čelního skla včas předcházet.
A předvídaví řidiči to i dělají. Přes noc jej překryjí kartonem z krabice, pruhem látky, vysloužilou dekou i potravinářskou fólií. Jiným se osvědčil starý ručník namočený v solném roztoku, případně večerní přetření skla rozkrojenou cibulí…
Více či méně inteligentními radami se to zejména na internetu jen hemží. Klasické je nasazování igelitových sáčků na vnější zrcátka, preventivní otírání gum stěračů hadříkem namočeným ve slané či octové vodě, vkládání kuchyňské soli do starých ponožek…
Včetně těch, jak si rozmrazovací směsi připravit i po domácku, navíc bez velkých nákladů pouze s pomocí vody, soli a octa, smíchaných mezi sebou v různých poměrech.
Někteří z motoristů, a není jich zrovna málo, zase vidí spásu před ranním škrábáním čelního skla v teplé vodě nalité do PET lahve. I přesto, že sklo může, díky skokové změně teploty, ke které prostě z fyzikálního hlediska bezpochyby dojde, i prasknout.
Zvlášť když už bylo, byť jen trochu, načaté od odlétajících kamínků. Nicméně se dušují, že tuto metodu mají vyzkoušenou, a že za celá léta se jim se sklem nic zlého nestalo. Takže - když už to chcete risknout, tak velmi, opravdu velmi opatrně a na vlastní riziko.
Další také, ještě dřív než s očistou auta od sněhu a námrazy vůbec začnou, nejprve nastartují, zapnou topení i ventilátor naplno a čekají, až samo rozmrzne. Tohle jistě funguje, ale je v tom háček.
Zákon o provozu na pozemních komunikacích totiž říká, že: „…řidiči nesmí obtěžovat ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, ani jiné osoby zejména nadměrným hlukem, či znečišťováním ovzduší.“ Nebo právě: „…zbytečným ponecháním motoru stojícího vozidla v chodu.“ Co přesně znamená pojem „nadměrný hluk“ či „zbytečné" ponechání motoru v chodu zákon nedefinuje.
Kromě toho prý samotným motorům zahřívání na volnoběh nijak neprospívá, a při stání na místě trpí převodovka, ložiska, i pístní kroužky… Na druhou stranu se ukazuje, že nebývá tak úplně od věci motor čas od času na volnoběh „pustit.“ Jen na pár minut, vlastně jen do té doby, než zvýšené otáčky opět klesnou na normál.
I proto, že se prý nedá jednoznačně doložit, že by motor přitom nějak nesnesitelně trpěl. Má to i své výhody - promrzlý interiér se přece jenom trochu prohřeje, a řidiči se vzhledem k většímu tepelnému komfortu mohou lépe soustředit na jízdu. Ještě štěstí, že nás to nečeká každý den po celou zimu.
