Celá řada dopravních nehod je určitě naprosto zbytečných. Kdyby všichni řidiči dodržovali předpisy, možná, že by se na silnicích nemuselo prakticky nic vážného přihodit. Jenže je tady ono pověstné kdyby.
Není málo řidičů, ať už za volantem auta, nebo za řídítky motorky, kteří se už setkali s dopravní nehodou, a říkali si přitom: Jak se tohle mohlo stát? To mi hlava nebere! Odpovědi na podobné otázky částečně dávají policejní statistiky.
Klasika - nepřizpůsobení rychlosti jízdy stavu a povaze vozovky, nepozornost za volantem, momentální psychické rozpoložení, zdravotní problémy, mezery ve znalostech pravidel silničního provozu, technické závady… Příčin bývá celá řada.
A hlavně - všichni jsme jenom lidé, a chyby prostě děláme. Takže lidský faktor bude vždy hrát na silnicích významnou roli. A tak i přesto, že bezpečnostní prvky v moderních automobilech jsou stále sofistikovanější, a řada z nich se dokonce stala jejich povinnou výbavou, počet nehod zatím nijak výrazně neklesá. Přitom by logicky měl.
Pomiňme teď skutečnost, že se s někým prostě nedomluvíte, ať děláte, co chcete, protože vám kolikrát ani rozumět nechce. V běžném životě k ničemu závažnému zřejmě nedojde. Nebudeme-li si rozumět na silnicích, může dojít k nejhoršímu.
To třeba v případě, když včas nedáte znamení o zamýšlené změně směru jízdy. Přitom blinkry určitě patří k elementárním prvkům komunikace mezi účastníky silničního provozu navzájem. Srozumitelným všem ostatním, včetně chodců.
Ale i takové zdánlivé maličkosti, jako je nesprávně nastavené sedadlo řidiče nebo volantu, hrají významnou roli pro bezpečnou jízdu. Kromě toho - chybné držení volantu, dejme tomu jednou rukou, znemožňuje řidičům rychle zareagovat na případnou kritickou situaci, a zahájit včas úhybný manévr.
Co víc? Jak vypozorovali dopravní psychologové, řidiče vlastně takový styl ani „nevede“ k jinak zažitému a - v dobrém slova smyslu - rutinnímu používání právě směrových světel…
Do problémů na silnicích nás snadno může dostat, kromě příliš rychlé jízdy, i ta příliš pomalá, s bezdůvodným brzděním. Mylný odhad vzdálenosti při předjíždění, a nedodržování bezpečné vzdálenosti. Telefonování za jízdy a celková nesoustředěnost obecně. Nesledování provozu ve zpětných zrcátkách. Přecenění řidičských schopností, a s tím související někdy až bezvýhradná důvěra v elektronické asistenty… A to samozřejmě není zdaleka všechno.
