Proč vlastně mít kameru v autě? Tak třeba proto, že si chcete natočit vlastní jízdu. A potom se ze záznamu poučit z vlastních chyb při řízení. Nebo, a to nejčastěji, pro případ kolize nebo dokonce nehody. Už proto, že likvidace případné pojistné události by mohla být snazší.
Ale kamery si do automobilů instaluje stále víc motoristů i jako ochranu proti takzvaným „vybržďovačům“. Protože třeba právě „vybržďování“ vlastně nijak jinak neprokážete. Navíc v jakémkoli sporu o vině, kde bude stát jen slovo proti slovu, vnese jasno bezpochyby jedině kamerový záznam.
Řekněme rovnou, že kamery v autech u nás povoleny jsou. Stejně jako v řadě dalších evropských zemí. Ovšem současně připomeňme, že nahrávání jiných účastníků silničního provozu reguluje nařízení Evropské unie o ochraně osobních dat občanů (GDPR - General Data Protection Regulation). A také Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vydal stanovisko, ve kterém pořizování a využívání záznamů z kamer v České republice dává do souladu jak s GDPR, tak s naší legislativou, konkrétně se Zákonem o ochraně osobních údajů. Záznamy z palubní kamery pořízené například při dopravní nehodě můžete tedy poskytnout jedině policii, pojišťovně, a případně si je může vyžádat soud.
Z toho také vyplývá, že je můžete používat jen pro vlastní potřebu, a nikoli zveřejňovat na internetu. A když přesto neodoláte, a záběry umístíte třeba na Youtube, což se beztak hojně děje, důsledně dbejte na to, aby na nich nebyly vidět například „espézetky.“ A už vůbec ne nějak rozpoznatelné obličeje účastníků, které by mohly vést k jejich identifikaci. V opačném případě totiž natáčená osoba může právem označit takový záznam za nelegálně pořízený, a obvinit vás ze zneužití osobních dat. A hned vám hrozí pokuta v řádu tisíců korun.
I v zahraničí s kamerami v autech raději opatrně. U našich sousedů na Slovensku nebo v Německu lze sice kameru používat za podobných podmínek jako u nás. A v Rakousku kameru mít můžete, ne však pevně zabudovanou. Ale třeba Dánsko jejich používání zakazuje, stejně jako Portugalsko, Švýcarsko nebo Lucembursko. Nakonec i BESIP poukazuje na některá přísná pravidla pro pořizování záběrů v zahraničí, kde se místní úřady často nekompromisně odvolávají na vlastní zákony o ochraně osobních dat. A to může být pro neznalé poměrů docela nepříjemné.
