Čísla hovoří jasně. V loňském roce došlo na našich silnicích k více než sto tisícům dopravních nehod všeho druhu. To je sama o sobě dost alarmující skutečnost. Ale fakt, že jejich viníci od více než 17 tisíc z nich prostě ujeli, tedy prakticky od každé šesté, je zjištění ještě děsivější.
Loňský rok byl v této souvislosti tím nejhorším v České republice. Řidiči ujížděli, jak zjistil BESIP, nejen od nehod s „pouze“ pomačkanými plechy, ale i od těch s tragickými následky, při kterých zemřelo celkem 10 osob. Ujeli i od pětačtyřiceti nehod s těžkými, a od 614 kolizí s lehkými zraněními. A nechali své oběti na silnici. Bez pomoci.
Podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. i) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při dopravní nehodě:
Od některých nehod prý jejich viníci ujíždějí z obavy, že by u povinného ručení přišli o bonusy… Jak prosté! U dalších vidí psychologové především přirozenou reakci řidičů na šok vyvolaný emočně vypjatou situaci, kterou dopravní nehoda bezpochyby je. Vznikající navíc rychle a naprosto nečekaně. Takže v panice ujedou…
U devíti z deseti nehod, po nichž viník ujel, tedy v drtivé většině, byl příčinou nesprávný způsob jízdy. Dále nedání přednosti v jízdě, nepřiměřená rychlost i nesprávné předjíždění.
Viníci nehod by však měli mít v každém případě na paměti, že jejich povinností je poskytnout zraněným první pomoc, nebo se o to přinejmenším pokusit, a přivolat záchranku. Mohou jim tím zachránit život, nebo alespoň zmírnit následky. Což není málo.