Červená, žlutá a zelená. Starý dobrý semafor, tedy správně řečeno - „světelné signalizační zařízení.“ Zatímco u červeného nebo zeleného světla máme docela jasno v tom, jak se na křižovatce zachovat, se žlutým, pro které se časem vžil název oranžové, to už tak jasné není.
Otázka totiž zní: Můžu křižovatkou ještě na žlutou projet, nebo už v žádném případě ne? Někdo tvrdí, že samozřejmě ano, jiní se dušují, že v žádném případě ne. Řekněme proto rovnou, že vše potřebné o světelných signálech pro účastníky provozu na komunikacích najdete - pro osvěžení paměti - v paragrafech 70 až 74, Zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu.
A z jeho znění vyplývá, že signál v podobě současně svítícího červeného a žlutého světla, s významem Pozor!, znamená pro řidiče povinnost připravit se k jízdě. Tedy v případě, že před křižovatkou již stojíte, a chystáte se ji opustit.
Pokud k ní ale teprve přijíždíte, přikazuje signál se žlutým světlem „Pozor!“ povinnost zastavit vozidlo před příslušnými dopravními značkami - ať už vodorovnými na vozovce, nebo svislými. Když už jste ovšem tak blízko, že byste bezpečně zastavit prostě nestíhali, můžete v jízdě pokračovat. A křižovatku legálně, v souladu se zákonem, opustit.
Světly řízené křižovatky jsou totiž nastaveny tak, aby na semaforu v opačném směru - ve chvíli, kdy vám ještě svítí žlutá - byla stále červená. Protijedoucí řidiči tak vjíždět do křižovatky nemohou.
V praxi to tak jednoduché s jízdou na žlutou samozřejmé nebývá. Záleží přitom na mnoha okolnostech, včetně tvaru konkrétní křižovatky, momentální hustoty provozu, stavu vozovky, klimatických podmínkách, řidičských dovednostech, i technického stavu vozidla a podobně.
Proto za jízdu na žlutou můžete, čistě teoreticky, pokutu přece jenom v některých případech dostat. I když prokazování takového přestupku nebude tak jednoznačné, jako při evidentní jízdě na červenou.Tam už je pokuta jistá. Navíc přijdete přinejmenším o body. A když se vám to povede vícekrát do roka, můžete se na nějakou dobu rozloučit i s řidičským průkazem.
První světelná křižovatka se v Evropě, podle dostupných informací, objevila v roce 1924 na Potsdamer Platz v Berlíně - a světla byla původně umístěna vodorovně, tedy vedle sebe. V Praze začali řídit provoz nejprve strážníci, stojící uprostřed křižovatek, a to koncem roku 1919. Pražané se tak prvních „světel“ dočkali až o osm let později, v roce 1927, a semafory, ovšem ještě s ručním přepínáním, tehdy vyrobila firma ČKD Praha.